Míjení

 

Potkávám tě ve snu za každé noci

Když zvolna usínáš pod dekou

Když uhýbáš pohledu mých očí

Jsi blízko i když strašně daleko

 

Pro pár okamžiků jak přes moře věčnosti

Přecházím k srdci přes zamrzlé sněhy

Přecházím přes nekonečně dlouhé mosty

Jsi rozbouřená řeka nemající břehy

 

Zůstáváš sama a vítr leží v polích

Doteky a objímání poprvé jako naposledy

Vyznání a žádosti o cokoli

Slovíčka o ničem poskládaná z abecedy

 

Chladné a prázdné je každé ráno

V pokoji s mlčícími stíny

Dívám se skrz tebe a vidím prázdno

Místo tebe je tu někdo jiný

 

Setkání jsou dílem náhody

Zapomenuté životy na záchodech nádraží

Kameny ledabyle naházené do vody

Vítr zachycený do neznámých paží

 

Nenávidíme sebe a milujeme jiné

Tolik tváří ztracených v ulicích měst

Vůně po neznámých vlasech se rozplyne

Do oblohy plné rozházených hvězd